Aleš Loprais: připraveni do boje

Celé odpoledne strávil Aleš v kabině svého speciálu a snažil se zkrotit divoký provoz argentinské metropole. Na pár večerních otázek si ale čas našel…

Jak vypadalo závodní auto v přístavu? Potkal jsem před dvěma hodinami Hanse Staceyho a smál se, že Tatra vypadala v přístavu jako kulhavý kůň…

První pohled byl hrozivý, vypustily se jen všechny vaky pérování a kola klesla na doraz. Ale žádný problém by to neznamenalo ani pro obsluhu vozidla v přístavu, kola nedrhnou o podběhy. Hans je veselá kopa, ale tohle nic neznamená, po nastartování se vaky zase nafoukly zpět a mohlo se vyjet.

Co ostatní vozy?

Opět bez problémů, pouze Filharmonie opouštěla Francii zcela bez nafty, tak jsme byli na vážkách, zda dojede k prví pumpě, ale povedlo se. Dostala pár litrů a u té další jsme dotankovali všechna auta už na první etapu. Stejně tak jsou auta umytá, aby vypadala dobře při pódiové show 2. ledna.

Staceyho tým prý zůstal se všemi vozy v přístavu bez baterií, které se vybily…

Pořadatelé prý měnili Iritrack a i v našem autě byl zapnutý, když jsem poprvé nasedl. Tatra však naskočila na první škrtnutí. Někdo pečlivý ale pozapínal všechny knoflíky, které jsme přelepili páskou. A zvědaví soupeři se možná byli mrknout na korbě, protože byla odjištěná zadní plachta, která ji kryje. Smutnější pohled byl však na všechny tovární Kamazy s vypuštěnými koly.

Je tu už teď dost teplo. Kolik sis vůbec do Argentiny přivezl závodních kombinéz?

Mám celkem čtyři. Tři modrobílé, které naši fanoušci už znají, a k nim i jednu modrou, s níž jsem startoval jako Karlův navigátor v roce 2006. Jako řidič se potím daleko víc, než v dobách, kdy jsem jen navigoval. Kuklu do přilby musím měnit denně. Mnohdy ani není jak se v obličeji utřít. Mám sice v autě ručník, ale není čas jej dohledávat. Ve dni volna musíme nechat všechny kombinézy vyprat, Valparaiso je snad dostatečně civilizované. Teploty však rozhodně ještě porostou.

Jiří Vintr

www.loprais.cz

Zobrazit celou fotogalerii