Tomáši, především VELKÁ GRATULACE! Jaký je to pocit být nejlepší v Evropě, získat cenu pro nejtalentovanějšího automobilového závodníka (Cenu Jiřího Sedláře) a nakonec ještě cenu za přínos pro rozvoj českého automobilového sportu (Zlatou sponu FAS AČR)?

Je to úžasný pocit, ještě tomu stále nemůžu uvěřit. V posledních letech jsem si užíval více nezdarů než vítězství, a to mě nakonec dohnalo k rozhodnutí se závody skončit nebo si dát alespoň delší pauzu. Stalo se to loni po závodech v Portugalsku, kde jsem havaroval. Auto jsme pracně srovnali na stolici, ale nebylo to k ničemu. Ve Francii jsem boural znovu, pak mi praskla poloosa a nakonec jsem se o bod nedostal ani do C finále. To byla poslední kapka. Táta mě ale přemluvil, abych to ještě zkusil na dva závody a já jsem mu za to vděčný.

Mohl by jsi popsat průběh posledního závodu v Sosnové?
Dohodli jsme se, že pojedeme na jistotu. Kdyby nevyšel start, tak bych Romana Častorala včas pustil. Start ale vyšel a mě se jelo nádherně. Dařilo se mi držet bezpečný odstup až do havárie Padgurskise. Po opakovaném startu to bylo opět dobré, asi v půli finále přestávalo auto sedět, a tak jsem raději zvolnil, pustil Romana před sebe a kontroloval si pozici až do cíle.

Letošní sezonu  jsi jezdil s vozem HONDA CIVIC TYPE „R“ . Chystá tvůj tým na  novou  sezónu změnu? Jak jsi byl s technikou spokojen?
Honda Civic Type-R je jako divoká šelma. Dlouho jsem se s ní učil, začátky byly těžké a teď už si rozumíme. Tak proč s ní končit v nejlepším?

Čeho si na své Hondě nejvíce ceníš?
Jde zejména o špičkový motor, který má mimo jiné ideální průběh točivého momentu.  Přesto, že jsme vůz koupili z roku 2002 z druhé ruky, když předtím jezdil velmi náročné rallye, nemuseli jsme na něm prakticky nic měnit. Dokonce ani původní sériové pístní kroužky.

To platilo i po náročně loňské sezóně. Vysoce oceňuji také to, že společnost Honda je mimořádně pečlivá. Když u ní objednáte nějaký náhradní díl, tak ho obdržíte perfektně zabalený. Například nám poslali poloosu, která byla nejen v pevné lepenkové krabici, ale také z ochranné folii a ve voskovém papíru.  Proti poškození tam dokonce byly molitanové návleky. Jiné značky si s balením ND dělaly podstatně méně starostí. Navíc díly dostaneme vždy včas a přesně tak jak jsme je objednali.

Tento rok se v šampionátu objevila zbrusu nová DIVIZE Rallycross Cup. Jaký máš na tuto divizi názor?
Zadokolky budou určitě zajímavé pro diváky. Musí jich ale být mnohem více  a musí trochu přidat plyn.

Jaká je tvoje nejoblíbenější trať a proč ?
Švédsko. Je tam úplně všechno – rychlé pasáže, úseky na srdce, skoky, klopená zatáčka, mraky fanoušků a skvělí moderátoři, kterým sice nerozumím ani slovo, ale atmosféru dělají jako když padne na Mistrovství světa ve fotbale vítězný gól. Jediné co mi trochu vadí je joker. Ten ale nemusím nikde.

Přesto, že je ti pouze 20 let, závodíš již pěkně dlouho. Vzpomeneš si ještě na úplné začátky?
Za volant dětské buginy  jsem usedl již někdy v pěti letech.  Když mi bylo 13, tak jsem přesedlal do skutečného auta a začal jezdit  rallycross. Ve čtrnácti přišly závody ve třídě do 1400 ccm a po dvou letech přechod do kategorie 1600 ccm.  To jsem již nasbíral dost zkušeností k tomu, abych mohl soutěžit s těmi nejlepšími.  Při závodu evropského mistrovství v Norsku mi patřil  bronzový stupeň vítězů.

Co dělá rallycrossový jezdec během zimního období?
Nevím co dělá rallycrossový jezdec, ale já dělám na autech, autobusu a ve volných chvílích na dílně a baráku. Jo a občas zajdeme na squash, basket nebo když je sníh tak zablbnout na snowboardu.

Můj táta zastává názor, že nejlepší příprava je za volantem.Takže než začne soutěžní seriál jezdím na motokárách, příležitostně se účastním závodů do vrchu, na okruzích, nebo si zajedu plochou dráhu aut.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů do nové sezóny.

Zobrazit celou fotogalerii